夏バテしています。本当に この夏のりきれるかなあ。毎年思いますが、名古屋の夏と冬の気候は、過酷です。関東や関西から この地に戻ってきた際に 強く感じました。
問い）
Two divergent definitions have dominated sociologists’ discussions of the nature of ethnicity. The first emphasizes the primordial and unchanging character of ethnicity. In this view, people have an essential need for belonging that is satisfied by membership in groups based on shared ancestry and culture. A different conception of ethnicity de-emphasizes the cultural component and defines ethnic groups. In this view, ethnicity serves as a way of mobilizing a certain population behind issues relating to its economic position. While both of these definitions are useful, neither fully captures the dynamic and changing aspects of ethnicity in the United States. Rather, ethnicity is more satisfactorily conceived of as a process in which preexisting communal bonds and communal bonds and common cultural attributes are adapted for instrumental purposes according to changing real life situations.
One example of this process is the rise of participation by Native American people in the rise of participation by Native American people in the broader United States political system since the Civil Rights movement of the 1960’s. Besides leading Native Americans to participate more actively in politics (the number of Native American legislative officeholders more than doubled), this movement also evoked increased interest in tribal history and traditional culture. Cultural and instrumental components of ethnicity are not mutually exclusive, but rather reinforce one another.
The Civil Rights movement also brought changes in the uses to which ethnicity was put by Mexican American people. In the 1960’s, Mexican American formed community-based political groups that emphasized ancestral heritage as a way of mobilizing constituents. Such emerging issues as immigration and voting rights gave Mexican American advocacy groups the means by which to promote ethnic solidarity. Like European ethnic groups in the nineteenth-century United States, late-twentieth-century Mexican American leaders combined ethnic with contemporary civic symbols. In 1968 Henry Cisneros, later mayor of San Antonio, Texas, cited Mexican leader Benetio Juarez as a model for Mexican Americans in their fight for contemporary civil rights. And every year, Mexican Americans celebrate Cinco de Mayo as fervently as many Irish American people embrace St. Patrick’s Day ( both are major holidays in countries of origin), with both holidays having been reinvented in the context of the United States and linked to ideals, symbols, and heroes of the United States.
Google翻訳（日））
2つの相違する定義が、社会学者の民族性の性質に関する議論を支配している。最初は、民族性の原始的かつ変わらない性質を強調する。この見解では、人々は、共有された祖先や文化に基づいてグループに所属することによって満足される所属の本質的な必要性を持っています。民族性の異なる概念は、文化的要素を強調し、民族を定義する。この見解では、民族性は経済的地位に関連する問題の背後にある人口を動員する方法として役立つ。これらの定義は両方とも有用であるが、米国内の民族性の動的かつ変化する側面を完全には把握していない。むしろ民族性は、既存の共同債券や共同債券、共通の文化的属性が、変化する現実の状況に応じて道具目的に適合させるプロセスとして、より満足いく形で構想されている。
このプロセスの1つの例は、1960年代の市民権運動以来、より広範な米国の政治システムにアメリカ先住民の参加が高まったことでアメリカ先住民の参加が高まったことです。ネイティブアメリカンを政治に積極的に参加させることに加えて（ネイティブアメリカンの法律事務所数は2倍以上に増えた）、この運動は部族の歴史と伝統文化への関心を高めた。民族性の文化的および道具的要素は互いに排他的ではなく、むしろ互いに強化するものである。
市民権運動はまた、民族性がメキシコのアメリカ人によってもたらされた用途の変化をもたらした。 1960年代、メキシコ・アメリカンは、構成員を動員する方法として先祖代々の遺産を強調したコミュニティベースの政治集団を形成しました。移民と議決権のような新たな問題は、メキシコのアメリカの擁護団体に民族連帯を促進する手段を与えた。 19世紀アメリカのヨーロッパ人民族集団と同様に、20世紀後半のメキシコのアメリカの指導者たちは、現代の市民のシンボルとエスニックを結びつけました。テキサス州サンアントニオの市長であるヘンリー・シスネロス（Henry Cisneros）は、現代の市民権のための戦いにおいて、メキシコのアメリカ人のためのモデルとして、ベネチア・フアレス（Benetio Juarez）というメキシコの指導者を挙げた。そして、毎年メキシコのアメリカ人は、多くのアイルランド人アメリカ人が聖パトリックの日を受け入れている（どちらもどちらも原産国の主要な休日です）と、米国の文脈で再発明され、理想に結びついている、シンボル、ヒーローズなどが含まれます。
Google翻訳（西））
Dos definiciones divergentes han dominado las discusiones de los sociólogos acerca de la naturaleza de la etnicidad. La primera enfatiza el carácter primordial e inmutable de la etnicidad. En este punto de vista, las personas tienen una necesidad esencial de pertenencia que se satisface por la pertenencia a grupos basados en ancestros compartidos y cultura. Una concepción diferente de la etnicidad desestimula el componente cultural y define los grupos étnicos. Desde este punto de vista, la etnicidad sirve como una forma de movilizar a una determinada población por detrás de cuestiones relacionadas con su posición económica. Si bien ambas definiciones son útiles, tampoco capta plenamente los aspectos dinámicos y cambiantes de la etnicidad en los Estados Unidos. Más bien, la etnicidad se concibe más satisfactoriamente como un proceso en el cual los lazos comunales preexistentes y los lazos comunales y los atributos culturales comunes se adaptan a los propósitos instrumentales según las situaciones cambiantes de la vida real.
Un ejemplo de este proceso es el aumento de la participación de los nativos americanos en el aumento de la participación de los nativos americanos en el sistema político más amplio de los Estados Unidos desde el movimiento de derechos civiles de los años sesenta. Además de llevar a los nativos americanos a participar más activamente en la política (el número de funcionarios legislativos nativos americanos más que duplicó), este movimiento también evocó un mayor interés en la historia tribal y la cultura tradicional. Los componentes culturales e instrumentales de la etnicidad no se excluyen mutuamente, sino que se refuerzan mutuamente.
El movimiento de los derechos civiles también trajo cambios en los usos a los cuales la etnicidad fue puesta por el pueblo mexicano-americano. En la década de 1960, los mexicanos formaron grupos políticos comunitarios que enfatizaban el patrimonio ancestral como una forma de movilizar a los electores. Tales temas emergentes como la inmigración y los derechos de voto dieron a los grupos de defensa de México-América los medios para promover la solidaridad étnica. Al igual que los grupos étnicos europeos en los Estados Unidos del siglo XIX, los líderes mexicano-americanos de finales del siglo XX combinaron símbolos étnicos con símbolos cívicos contemporáneos. En 1968, Henry Cisneros, alcalde de San Antonio, Texas, citó al líder mexicano Benetio Juárez como un modelo para los mexicoamericanos en su lucha por los derechos civiles contemporáneos. Y cada año, los mexicano-americanos celebran el Cinco de Mayo tan fervorosamente como muchos irlandeses estadounidenses abrazan el Día de San Patricio (ambos son feriados importantes en los países de origen), con los dos días de fiesta reinventado en el contexto de los Estados Unidos y vinculados a los ideales , Símbolos y héroes de los Estados Unidos.
Google翻訳（仏））
Deux définitions divergentes ont dominé les discussions des sociologues sur la nature de l'appartenance ethnique. Le premier souligne le caractère primordial et immuable de l'appartenance ethnique. Dans ce point de vue, les personnes ont un besoin essentiel d'appartenance qui est satisfaite par l'appartenance à des groupes basés sur l'ascendance et la culture partagées. Une conception différente de l'ethnicité met en évidence la composante culturelle et définit les groupes ethniques. Dans cette optique, l'ethnicité sert de moyen de mobilisation d'une certaine population à des problèmes liés à sa position économique. Bien que ces deux définitions soient utiles, aucune capture intégrale des aspects dynamiques et changeants de l'appartenance ethnique aux États-Unis. Plutôt, l'appartenance ethnique est mieux conçue comme un processus dans lequel les liens communaux préexistants et les liens communaux et les attributs culturels communs sont adaptés à des fins instrumentales en fonction des situations changeantes de la vie réelle.
Un exemple de ce processus est l'augmentation de la participation des Amérindiens à l'augmentation de la participation des Amérindiens au système politique américain plus large depuis le mouvement des droits civiques des années 1960. Outre les principaux Amérindiens à participer plus activement à la vie politique (le nombre de fonctionnaires législatifs amérindiens plus que doublés), ce mouvement a également suscité un intérêt accru pour l'histoire tribale et la culture traditionnelle. Les composantes culturelles et instrumentales de l'ethnicité ne s'excluent pas mutuellement, mais se renforcent mutuellement.
Le mouvement des droits civils a également apporté des changements dans les usages auxquels l'ethnicité a été faite par les Mexicains américains. Dans les années 1960, les mexicains américains ont formé des groupes politiques communautaires qui ont mis l'accent sur le patrimoine ancestral en tant que moyen de mobilisation des mandants. Les problèmes émergents que l'immigration et les droits de vote ont donné aux groupes de défense des intérêts mexicains les moyens de promouvoir la solidarité ethnique. Comme les groupes ethniques européens dans les États-Unis du XIXe siècle, les dirigeants mexicains mexicains de la fin du XXe siècle se sont combinés avec des symboles civils ethniques et contemporains. En 1968, Henry Cisneros, plus tard maire de San Antonio, au Texas, a cité le leader mexicain Benetio Juarez comme modèle pour les Mexicains-Américains dans leur lutte pour les droits civils contemporains. Et chaque année, les Mexicains-Américains célèbrent le Cinco de Mayo aussi avec ferveur que beaucoup d'Irlandais américains embrassent la Saint-Patrick (les deux sont des vacances majeures dans les pays d'origine), les deux vacances ayant été réinventées dans le contexte des États-Unis et liées aux idéaux , Des symboles et des héros des États-Unis.
Google翻訳（伊））
Due definizioni divergenti hanno dominato le discussioni dei sociologi sulla natura dell'etnia. Il primo sottolinea il carattere primordiale e immutato dell'etnia. In questa prospettiva, le persone hanno una necessità essenziale per l'appartenenza che è soddisfatta per l'appartenenza a gruppi basati su ancestri e cultura condivisa. Una diversa concezione dell'etnia sottolinea la componente culturale e definisce i gruppi etnici. In questa prospettiva, l'etnia è un modo per mobilitare una certa popolazione dietro questioni relative alla sua posizione economica. Mentre entrambe queste definizioni sono utili, né catturano completamente gli aspetti dinamici e mutevoli dell'etnia negli Stati Uniti. Piuttosto, l'etnia è più concepita in modo soddisfacente come un processo in cui i legami comunitari e le obbligazioni comunali preesistenti e gli attributi culturali comuni sono adattati a scopi strumentali in base alle mutevoli situazioni di vita reale.
Un esempio di questo processo è l'aumento della partecipazione dei popoli nativi americani all'aumento della partecipazione dei popoli nativi americani nel più ampio sistema politico degli Stati Uniti dal movimento dei diritti civili degli anni Sessanta. Oltre che i nativi americani di partecipare più attivamente alla politica (il numero degli ufficiali legislativi nativi americani più che raddoppiato), questo movimento ha anche suscitato un crescente interesse per la storia tribale e la cultura tradizionale. Le componenti culturali e strumentali dell'etnicità non si escludono reciprocamente, ma si rafforzano reciprocamente.
Il movimento dei diritti civili ha anche portato cambiamenti negli usi a cui l'etnia è stata posta dal popolo messicano americano. Negli anni '60, l'americano messicano ha formato gruppi politici basati sulla comunità che hanno messo in evidenza il patrimonio ancestrale come un modo per mobilitare i costituenti. Tali emissioni emergenti come l'immigrazione e il diritto di voto hanno dato ai gruppi di difesa messicani americani i mezzi per promuovere la solidarietà etnica. Come i gruppi etnici europei negli Stati Uniti del XIX secolo, i leader messicani americani del ventesimo secolo hanno combinato etnica con simboli civici contemporanei. Nel 1968 Henry Cisneros, successivamente sindaco di San Antonio, Texas, ha citato il leader messicano Benetio Juarez come modello per gli americani messicani nella lotta per i diritti civili contemporanei. Ogni anno, gli americani messicani festeggiano Cinco de Mayo con tanta fervore come molti popoli irlandesi abbracciano il giorno di San Patrizio (entrambi sono feste importanti nei paesi di origine), con entrambe le festività sono state reinventate nel contesto degli Stati Uniti e legate agli ideali , Simboli e eroi degli Stati Uniti.
Google翻訳（独））
Zwei divergierende Definitionen haben die Diskussionen der Soziologen über die Natur der Ethnie dominiert. Der erste betont den ursprünglichen und unveränderlichen Charakter der Ethnizität. In dieser Ansicht haben die Menschen ein wesentliches Bedürfnis für die Zugehörigkeit, die durch die Mitgliedschaft in Gruppen auf der Grundlage von gemeinsamen Abstammung und Kultur zufrieden ist. Eine andere Vorstellung von Ethnizität unterstreicht die kulturelle Komponente und definiert ethnische Gruppen. In dieser Hinsicht dient die ethnische Zugehörigkeit dazu, eine bestimmte Population hinter Fragen der wirtschaftlichen Lage zu mobilisieren. Während diese beiden Definitionen nützlich sind, erfasst weder die dynamischen und sich ändernden Aspekte der Ethnizität in den Vereinigten Staaten vollständig. Vielmehr ist die ethnische Zugehörigkeit mehr als ein Prozess, in dem bereits vorhandene kommunale Bindungen und kommunale Bindungen und gemeinsame kulturelle Attribute für instrumentelle Zwecke nach veränderten realen Lebenssituationen angepasst werden.
Ein Beispiel für diesen Prozess ist der Aufstieg der Teilnahme von Indianern in der Aufstieg der Teilnahme von Native American Menschen in der breiteren Vereinigten Staaten politischen System seit der Civil Rights Bewegung der 1960er Jahre. Neben der führenden Native Americans, um mehr aktiv in der Politik zu beteiligen (die Zahl der Native American Legislative Büroangestellten mehr als verdoppelt), diese Bewegung auch hervorgerufenes Interesse an Stammes-Geschichte und traditionelle Kultur. Kulturelle und instrumentelle Komponenten der Ethnizität schließen sich nicht gegenseitig aus, sondern verstärken sich gegenseitig.
Die Bürgerrechtsbewegung brachte auch Veränderungen in den Verwendungen, auf die die ethnische Herkunft von mexikanischen Amerikanern gestellt wurde. In den 1960er Jahren bildete der mexikanische Amerikaner gemeindebasierte politische Gruppen, die das Ahnenerbe als Mittel zur Mobilisierung von Konstituenten betonten. Solche aufkommenden Themen wie Einwanderung und Stimmrecht gaben den mexikanischen Interessenvertretern die Mittel, um ethnische Solidarität zu fördern. Wie europäische ethnische Gruppen in den neunzehnten Jahrhunderts Vereinigten Staaten, spät-zwanzigsten Jahrhunderts mexikanischen amerikanischen Führer kombiniert ethnischen mit zeitgenössischen Zivil-Symbole. 1968 zitierte Henry Cisneros, später Bürgermeister von San Antonio, Texas, den mexikanischen Führer Benetio Juarez als Vorbild für mexikanische Amerikaner in ihrem Kampf für zeitgenössische Bürgerrechte. Und jedes Jahr feiern die mexikanischen Amerikaner Cinco de Mayo so heftig wie viele irische Amerikaner umarmen St. Patricks Day (beide sind große Feiertage in den Herkunftsländern), wobei beide Feiertage in den Kontext der Vereinigten Staaten neu erfunden und mit Idealen verbunden sind , Symbole und Helden der Vereinigten Staaten.
Dvě divergentní definice dominovaly diskusi sociologů o povaze etnického původu. První zdůrazňuje původní a neměnnou povahu etnického původu. V tomto pohledu mají lidé základní potřebu členství, která je spokojena členstvím v skupinách na základě společného původu a kultury. Různá koncepce etnicity de-zdůrazňuje kulturní složku a definuje etnické skupiny. Z tohoto pohledu etnicita slouží jako způsob mobilizace určité populace za problémy týkající se její ekonomické situace. Zatímco obě tyto definice jsou užitečné, ani plně nezachycují dynamické a měnící se aspekty etnicity ve Spojených státech. Etnická skupina je spíše uspokojivě koncipována jako proces, v němž existující komunální vazby a společné vazby a společné kulturní atributy jsou přizpůsobeny pro instrumentální účely podle měnících se reálných životních situací.
Jedním z příkladů tohoto procesu je nárůst účasti domorodého Američana na vzestupu účasti domorodého Američana v širším politickém systému Spojených států od hnutí občanských práv v šedesátých letech. Vedle předních Američanů, kteří se aktivněji podíleli na politice (více než dvojnásobně se zdvojnásobil počet zákonodárných úřadů domorodé Ameriky), tento pohyb také vyvolal zvýšený zájem o kmenovou historii a tradiční kulturu. Kulturní a instrumentální složky etnicity se navzájem nevylučují, ale spíše se navzájem posilují.
Hnutí občanských práv také přineslo změny ve způsobu, jakým etnický původ používal mexickoamerický lid. V šedesátých letech vytvořily mexické američané komunitní politické skupiny, které zdůrazňovaly dědictví předků jako způsob mobilizace složek. Takové vznikající otázky, jako jsou přistěhovalectví a hlasovací práva, poskytly mexickoamerickým skupinám advokacie prostředky, které podporují etnickou solidaritu. Stejně jako evropské etnické skupiny v USA z devatenáctého století, mexicko-americkí vůdci z konce dvacátého století spojili etnický původ se současnými občanskými symboly. V roce 1968 Henry Cisneros, pozdější starosta San Antonio, Texas, citoval mexickou vůdku Benetio Juarez jako model pro mexické Američany v boji za současné občanské práva. A každý rok Mexičané Američané oslavují Cinco de Mayo tak horlivě, jak mnoho Irských Američanů přijímá den sv. Patrika (oba jsou hlavní svátky v zemích původu), přičemž obě svátky byly znovu objasněny v kontextu Spojených států a spojeny s ideály , Symboly a hrdinové Spojených států.
Sotsialistide arutelusid rahvuse olemuse üle on domineerinud kaks erinevat määratlust. Esimene rõhutab etnilise päritolu esmatähtsat ja muutumatut iseloomu. Selles nägemuses on inimestel oluline kaasamise vajadus, mida rühmituste liikmed rahul jagatud esiisade ja kultuuriga. Eri etnilisuse kontseptsioon vähendab kultuurilist komponenti ja määratleb etnilised rühmad. Selle seisukoha järgi on etniline päritolu teatud rahvastiku mobiliseerimise viisiks selle majandusliku olukorraga seotud küsimuste taga. Kuigi mõlemad määratlused on kasulikud, ei kajasta Ameerika Ühendriikide rahvuslikku dünaamikat ja muutuvaid aspekte täielikult. Pigem on rahvuslikus mõttes paremini kujunenud kui protsessi, mille käigus olemasolevad kommunaalvõlakirjad ja kommunaalvõlakirjad ning ühised kultuurilised atribuudid kohandatakse reaalajas muutuvate reaalsetes olukordades instrumentaalsetel eesmärkidel.
Selle protsessi üks näide on Native Americani osaluse tõus Native American inimeste osalemise laienemisele Ameerika Ühendriikide laiemas poliitilises süsteemis alates 1960. aasta kodanike õiguste liikumisest. Lisaks sellele, et Native ameeriklased juhtisid aktiivsemalt poliitikasse (Native American seadusandjate esindajate arv kahekordistus), tõstis see liikumine ka huvi hõimu ajaloo ja traditsioonilise kultuuri vastu. Etnilise päritolu kultuurilised ja instrumentaalsed komponendid ei ole teineteist vastastikku välistatud, vaid pigem tugevdavad teineteist.
Kodanike õiguste liikumine tõi kaasa ka Mehhiko ameeriklaste rahvuste kasutamisega seotud muudatused. 1960. aastatel moodustasid Mehhiko ameeriklased kogukonnapõhised poliitilised rühmitused, mis rõhutasid esivanemat pärandina, kuidas liikmeid mobiliseerida. Sellised esilekerkivad küsimused nagu sisserände ja hääleõigused andsid Mehhiko ameeriklaste kaitsmise eest rühmitused, mille abil edendada etnilist solidaarsust. Ameerika Ühendriikide üheksateistkümnenda sajandi Euroopa 20. sajandi rahvusrühmad lõid kahekümnenda sajandi kahekümnenda sajandi Mehhiko ameeriklaste liidrid koos kaasaegsete kodanike sümbolitega. 1968. aastal hiljem Mehhiko San Antonio linnapea Henry Cisneros tsiteeris Mehhiko liidri Benetio Juarezi näidet Mehhiko ameeriklaste võitlusele kaasaegsete kodanikuõiguste eest. Ja igal aastal tunnevad Mehhiko ameeriklased Cinco de Mayo põgusalt nii palju, kui Iirimaa rahvast püha Püha Patricku päevaga (mõlemad on päritoluriikide peamised puhkused), kusjuures mõlemad pühad olid Ameerika Ühendriikide kontekstis leiutatud ja seotud ideaalidega , Sümbolid ja kangelased Ameerika Ühendriikides.
Google翻訳（露））
Два противоречивых определения доминировали в дискуссиях социологов о природе этнической принадлежности. Первый подчеркивает исконный и неизменный характер этнической принадлежности. С этой точки зрения у людей есть существенная потребность в принадлежности, которая удовлетворена членством в группах на основе общей родословной и культуры. Другая концепция этнической принадлежности отменяет культурный компонент и определяет этнические группы. С этой точки зрения, этническая принадлежность служит способом мобилизации определенного населения позади вопросов, связанных с его экономическим положением. Хотя оба эти определения полезны, ни в полной мере не учитываются динамичные и изменяющиеся аспекты этнической принадлежности в Соединенных Штатах. Напротив, этническая принадлежность более удовлетворительно воспринимается как процесс, при котором существующие общинные связи и коммунальные связи и общие культурные атрибуты адаптируются для инструментальных целей в соответствии с изменяющимися жизненными ситуациями.
Одним из примеров этого процесса является рост участия коренных американцев в росте участия коренных американцев в более широкой политической системе Соединенных Штатов после движения за гражданские права 1960-х годов. Помимо того, что ведущие индейцы более активно участвовали в политике (число законодательных индейцев коренных американцев более чем удвоилось), это движение также вызвало повышенный интерес к истории племени и традиционной культуре. Культурные и инструментальные компоненты этнической принадлежности не являются взаимоисключающими, а скорее укрепляют друг друга.
Движение за гражданские права также внесло изменения в использование, в котором этническая принадлежность была поставлена мексиканским американским народом. В 1960-х годах мексиканские американцы сформировали общественные политические группы, которые подчеркивали наследие предков как способ мобилизации трехсторонних участников. Такие возникающие проблемы, как иммиграция и права голоса, предоставили мексиканским американским пропагандистским группам средства для содействия этнической солидарности. Как и европейские этнические группы в Соединенных Штатах Америки девятнадцатого века, мексиканские американские лидеры конца двадцатого века объединили этнические группы с современными гражданскими символами. В 1968 году Генри Сиснерос, позднее мэр Сан-Антонио, штат Техас, привел мексиканского лидера Бенеетио Хуареса в качестве модели для мексиканских американцев в борьбе за современные гражданские права. И каждый год мексиканские американцы отмечают Синко де Майо так же сильно, как и многие ирландские американские люди принимают День Святого Патрика (оба являются главными праздниками в странах происхождения), причем оба праздника были заново изобрещены в контексте Соединенных Штатов и связаны с идеалами , Символы и герои Соединенных Штатов.
Google翻訳（中））
两个不同的定义主导了社会学家对种族性质的讨论。第一个强调种族原始和不变的特征。在这种观点下，人们对基于共同祖先和文化的群体成员所满足的归属感至关重要。不同的种族概念不再强调文化内容，而是界定族群。在这种观点中，种族是将某些人口摆在与其经济地位有关的问题上的一种手段。虽然这两个定义都是有用的，但并没有完全掌握美国种族的动态变化方面。相反，种族更加令人满意地被认为是根据不断变化的现实生活情况，预先存在的公共债券和公共债券以及共同文化特征适用于工具目的的过程。
这一进程的一个例子是美国土着人民民主主义人民参与由美国土着民族参与1960年代民权运动以来更广泛的美国政治制度的参与。除了领先的美洲原住民更积极地参与政治（美洲土着民族立法机关人数翻了一番以外），这一运动也引起了对部落历史和传统文化的兴趣的增加。种族的文化和工具组成部分不是相互排斥的，而是相互加强。
民权运动也使墨西哥美国人民的种族利用发生了变化。 1960年代，墨西哥美国人形成了以社区为基础的政治团体，强调祖传遗产是动员三方成员的一种手段。移民和投票权等新出现的问题使墨西哥美国的倡导团体成为民族团结的手段。与十九世纪美国的欧洲民族一样，二十世纪二十年代墨西哥美国领导人将民族与当代公民的象征相结合。 1968年，德克萨斯州圣安东尼奥市市长亨利·奇斯诺斯（Henry Cisneros）引用墨西哥领导人贝尼奥·尤雷斯（Benetio Juarez）为墨西哥美国人争取当代公民权利的典范。每年墨西哥美国人都热烈地庆祝Cinco de Mayo，许多爱尔兰美国人民都喜欢圣帕特里克节（两国都是原籍国的主要假期），两个假期都是在美国的背景下重新发明的，与理想相关，符号和英雄。